Siluety města I., sklo safirinové, tavené ve formě, signováno S. Libenský – J. Brychtová 89 - 09, 35 x 50 x 15 cm (Zí)

Dílo pochází z ateliéru autorů.

Literatura: Klasová M., Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, Praha 2002, str. 160 – reprodukována formátová varianta

Stanislav Libenský (1921 – 2002) – snad nejvýznamnější český sklářský výtvarník a pedagog 2. poloviny 20. století. Jeho spolupráce s Jaroslavou Brychtovou začala v roce 1954, kdy realizovali proslulou Hlavu - misku znovu objevenou technikou tavené plastiky. Autorská dvojice Jaroslava Brychtová a Stanislav Libenský pracovala a žila ve vzájemné symbióze padesát let. Z této vzájemné spolupráce vzešla díla, která podstatným vkladem přispěla k formování novodobé sklářské estetiky.

V roce 1983 odchází Jaroslav Brychtová z železnobrodského střediska pro tavení skla a zřizuje si společně se svým manželem ve svém ateliéru kvalitní zázemí pro tvorbu tavených plastik. Jejich společná tvorba dosahuje v 80. letech svého vrcholu, v tomto velmi plodném období realizují celou řadu stěžejních plastik (Metamorfózy, Stolce, Hlavy a Trůny). Dominantním znakem tohoto období je jasně budovaná kompozice objektu, kde autoři pracují s posuny ploch geometrických objektů, jejich vrstvením a prolínáním. Navracejí se také k barevnosti skloviny, díky které objekty vynikají doposud neznámými optickými kvalitami. Ve vizuálním vnímání je objekt modelován barevnou intenzitou pronikajícího světla.

Nabízené galerijní dílo Silueta města I. pochází z tohoto tvůrčího období. Inspirací pro sérii třech Siluet měst bylo zemětřesení v Arménii na sklonku roku 1988. Autoři v obrysech sochy opisují siluetu hlavy a potvrzují tím, že zemětřesení není přímým námětem, ale pouze inspirací. Jak píše autorka monografie Milena Klasová „Tím, že se drama odehrává v lunárních barvách safirinového skla, v jehož transparentních modřích se slábnutím stěn svítá, vytvořili autoři v sochách i alegorii naděje.“